Konzultant Jan Fučikovský: „Před příchodem do Adastry jsem nebyl ajťák, jen mě bavil Excel“

Líbí se vám, co dělá Adastra? A věděli jste, že ideální uchazeč o práci u nás nemusí být nutně programátor? Controlling a statistika, zkušenosti z finančního sektoru nebo makra v Excelu — to všechno může být dobrým předpokladem pro to stát se platným Adastřanem. Jan Fučikovský je živým důkazem. Přišel před rokem a půl a dnes u nás tvoří aplikace pro dlouhodobé plánování výroby a prodeje. Přečtěte si rozhovor!

Honzo, co jste dělal před příchodem do Adastry?

Hned po škole jsem šel do firmy podnikající ve stavebnictví. Moje práce byla hlavně Master Data Management a kontrola prodejů. S tím souvisel pricing, určování cen. Polovina práce spočívala v tom, že jsem spravoval data v SAPu, údaje klientů. A druhá část byla cenová politika.

Jak vás napadlo změnit obor a jít do IT consultingu?

Ve firmě jsem se po tři čtvrtě roce rozhodl skončit a začal jsem hledat jiné uplatnění. To bylo rok a půl zpátky. Shoda náhod byla, že bývalý kolega přišel právě z Adastry, a doporučil mě na druhou stranu. On dělal v Adastře na finančním controllingu a říkal, že by Adastra mohla být firma pro mě.

Co vás na Adastře zaujalo?

Zaujal mě ten obor jako takový. Ač jsem vystudoval mezinárodní management a marketing, tíhnul jsem spíš k číslům. Když jsem si přečetl, co Adastra dělá, shledával jsem v tom budoucnost. Říkal jsem si, tímhle směrem bych se chtěl vydat, to mě láká. A tím pádem už šlo jen o to, jak se k tomu dostat.

„Začátky? Během první hodiny jsem málem shodil server“

Jaké byly pohovory a první dojmy z firmy?

Pohovorů už jsem měl za sebou nějakou řádku. Řekl bych, že pohovor byl víceméně stejný jako všude. Ale když už jsem byl onboardovaný, zaujal mě přístup lidí, se kterými jsem pracoval. Všichni od šéfa po projekťáka byli hodně nápomocní. Měl jsem možnost se jak rozvíjet, tak se dostat k pokročilým věcem hned ze začátku. Nikdo mi to postupně nekouskoval — teď se nauč to a teď tohle. V podstatě mě postavili před úkol a řekli: Tohle je potřeba udělat, tady máš materiály. Bylo to hodně o vlastní iniciativě.

Co jste v té době uměl z hlediska technologií?

Nic (směje se). Dobře, uměl jsem v zásadě Excel. Psal jsem si trochu i nějaká VBA, nějaké věci jsem si trochu programoval, bavilo mě hrabat se v Excelu, občas jsem v kódu udělal nějaké makro. To nebylo v náplni mojí práce, spíš… ne že by to bylo moje hobby, ale když jsem něco potřeboval, tak jsem si našel, jak to udělat. Když bylo třeba dělat nějakou periodickou opakovanou činnost, chtěl jsem si to zjednodušit.

Rozumím, takže jste se učil takzvaně „na samouka“.

Přesně tak. Byl jsem IT uživatel, v žádném případě jsem nebyl ajťák, který by to měl vystudované nebo se tím zabýval.

Představuju si, že začátek v novém oboru musel být dost náročný. Pamatujete si, jaké to bylo?

To vůbec nebylo jednoduchý. Zorientovat se mi trvalo půl roku. Nastupoval jsem výhledově na pozici analytika s tím, že bych si měl projít vývojem a testingem, abych věděl, co dělám. Testoval jsem ale asi tři dny, protože co jsem měl testovat bylo nedovyvinuté a vývojářka odešla. Musel jsem nastoupit na její místo a začít sám. Jednak to byla výzva a jednak mě to bavilo. Postupně během půl roku jsem tu aplikaci přebral analyticky pod sebe a nabalovaly se mi další. Teď mám pod sebou tři aplikace, které spravuju a vyvíjím.

Vzpomenete si ještě na ten první pocit, který jste měl, když před vás postavili zadání a měl jste začít něco vyvíjet?

Sakra, vůbec nevím, co mám dělat (směje se). Během první hodiny se mi podařilo málem shodit server. Ale to se stane každému začínajícímu vývojáři, to je běžná věc. Není otázka jestli, ale kdy se to stane. Naváděli mě ale zkušenější kolegové a postupně mi to odkrývali. Používáme software od IBM a procházíme školením, ale know how musíte stejně pochytit z týmu.

To byl první pocit… a co bylo pak?

Pak? Pak už to šlo.

První větší fungující věc jsem vytvořil zhruba rok a čtvrt zpátky, po třech měsících od nástupu. Tvoříme aplikace pro dlouhodobé plánování výroby a prodejů. Vidíte v nich třeba, kolik a v jaké konfiguraci se v příštích deseti letech vyrobí výrobků dané firmy.

„Práce IT analytika je podobná práci konzultanta marketingu nebo HR. Musíte zanalyzovat situaci a navrhnout řešení. Navíc tam je technický rozměr“

Přišly nějaké překvapené reakce nebo komentáře k vašemu profesnímu kroku třeba od známých nebo od kolegů?

Ani ne. Sice dělám IT analytika, ale je to něco, k čemu jsem dlouhodobě směřoval. Ta škola, mezinárodní management, nebyla úplně mimo. Pořád je to práce s lidmi. Musíte přijít ke klientovi, udělat si obrázek, zanalyzovat situaci… a výsledkem není strategie IT, ale je to strategie marketingu, strategie HR… Pořád je to dost podobná práce. Já tam mám navíc ten IT rozměr, kdy do toho můžu psát a vyvíjet aplikace.

Takže vidíte paralely v rolích HR nebo marketingových konzultantů.

Když porovnám co dělám já a co dělají moji spolužáci, tak ta práce není tak odlišná. Musím přijít za klientem, zanalyzovat jeho potřeby a problémy a navrhnout řešení, které by mu vyhovovalo.

Klient ví, že něco potřebuje, ale neví přesně co a jak. Já musím vymyslet, jak bych to navrhnul. Jak by mu řešení mohlo ulehčit život co mu to dá navíc. A zároveň jak to jde technicky udělat. A ten technický rozměr tomu přidává na zajímavosti.

„Můžu říct: Poslyš, nemám IT background, vysvětli mi to. Člověk musí vědět, co přináší ke stolu“

Je to tedy v něčem problematické, přijít odjinud? Nebo to má spíš výhody v tom smyslu, že máte přesah do jiných oblastí?

Problematické bych neřekl. Může se stát, že přijdu někam, kde jsou 3 ze 4 vystudovaní ajťáci — a zeptám se na nějakou triviální věc, co se učili v prvním semestru. Můžu narazit na reakci okolí. Ale s tím se dá pracovat. Můžu říct, poslyš, nemám IT background, vysvětli mi to.

Člověk musí vědět, co přináší ke stolu. Nesmí být vztahovačný. Můžu přinést trošku jiný pohled. Co se analytiky týče, ta hodně vychází z toho, jaké jsou možnosti technologie — a proto by si v Adastře měl každý analytik projít vývojem. Vědět, jak se co dělá a pořád s tou technologií pracovat. Bez toho to jde těžko. Současně ale lidi z jiných prostředí můžou přinést svoje znalosti. Ve výsledku vývojář dostane od analytika zadání: Udělej tenhle formulář, má to vypadat takhle a dělat těhle 5 věcí. Jak to udělat, k tomu už si pak musí každý najít cestu sám.

Jak to vypadá u vás na projektu?

V tuhle chvíli máme projekťáka, pod ním jsem já jako analytik a pod sebou mám 2–3 vývojáře, kterým zadávám práci. Občas přizveme i nějakého testera. K práci používáme hlavně TM1 a pak kancelářský balíček Office — Outlook, Visio, Excel.

Jaké jsou v týmu vztahy?

Skvělé. Tohle je pro mě hodně důležité, fakt se snažím, aby tohle fungovalo.

„Co by vám o mně řekla žena? Že bych měl chodit dřív domů“

Povíte mi ještě, co děláte, když nepracujete?

To se budu muset zamyslet. Já jsem trochu workoholik, takže často pracuju ještě doma. Ale snažím se trávit čas s manželkou a jezdit na kole.

Co by mi o vás řekla ona?

Že bych měl chodit dřív domů. Mám tři projekty, takže je to náročné skloubit časově. A zase nejsem že ten typ, že by mi ve čtyři upadla tužka od ruky, když mám něco rozdělaného.

Jak dnes po roce a půl hodnotíte to rozhodnutí jít do Adastry?

Udělal bych to rozhodnutí znova, akorát o něco dřív. Jsem tady maximálně spokojený. Baví mě, že se můžu hrabat v nějakým procesu, nacházet nedostatky a vylepšovat ho.